Na vlastních nohách

Tak dlouho jsme focení s panem řežisérem plánovali, až jsme se sešli na poslední chvíli na Žižkově. Padalo světlo, začala jsem být nervózní a Ruda naopak ožíval.

"To je super, dej tam vyšší ISO, mám tu zrnitost děsně rád."

Uklidnila jsem se, zvýšila citlivost a oba jsme byli spokojení. Když už Ruda neskákal, jako na většině svých fotek, sednul si alespoň obráceně na lavičku a doufal, že zmate diváky. Místo toho přilákal chlápka, který postupně vyžadoval cigarety, peníze, flašku, fotku...Přesunuli jsme se do telefonní budky a ve finále k osvícené výkladní skříni, protože na ulici už mě ani ISO 6400 nezachránilo.

S Rudou mě seznámil kameraman Vašek. Ten samý Vašek, který mě přivedl k focení. Takže díky, kluci. Slibuju, že se konečně podívám na váš debut Zejtra napořád a tentokrát nevynechám dokument Na vlastní nohy. Až budete slavní a nebude vás bavit fotit si své cesty, pojedu s vámi, abych ta vaše společná dobrodružství zdokumentovala.